O nás
Chodíme do práce, studujeme, staráme se o domácnost, o sebe samé a o naše vztahy, věnujeme se oblíbeným koníčkům a svépomocí spravujeme tento blog a fcb stránky. Vzděláváme se v oblasti HPO, spolupracujeme s několika platformami či organizacemi, například Blázníš? no a!., NUDZ, Greendoors, Studio 27 a s pražskou vysokou školou psychosociálních studií, kde realizujeme pravidelné osvětové přednášky pro studenty.
Máme za sebou samostatné besedy a přednášku v rámci akce Meziploty. Co se týká plánu do budoucna - potkáme se na akci Babí léto v Bohnicích, připravujeme programy pro zaměstnance zdravotnických zařízení, chystáme se rozšířit naši osvětu i mimo hlavní město a máme v plánu kreativní dílny a časem bychom rády pro veřejnost realizovali komunitní centrum, kde se můžete nejen vzdělávat, ale i pobavit, tvořit a dát si něco dobrého.
Pokud jsme vás zaujali a chtěli byste nás podpořit, máme už konečně transparentní účet :) schovaný pod tímto magickým číslem: 2801650459/2010, nebo si na nás můžete dát kávu v rámci projektu Smysluplná káva. Děkujeme!
O nás mohu na okraj jen prozradit, že všichni do jednoho máme HPO. A nijak nás to v životě nelimituje. V současné době, abych to uvedla na pravou míru. Máme za sebou "horší časy" a pořádný kus práce. Tam, kde jsme dnes, vděčíme našim blízkým, odborníkům, ale především sobě samým. Nevzdali jsme to. Již brzy si budete moci přečíst naše příběhy.
Neříkám, že bych si byla bývala HPO vybrala dobrovolně, ale... něco na tom je. Nemůžu říct, že by mi "porucha" jen škodila. Například bych bez ní nezískala nadhled, nebyla k lidem vstřícná a... hlavně bych nikdy nepotkala ostatní členy našeho týmu. Z kolegů v "nemoci" se stali mí přátelé. A to se počítá!
Zakládající Členové, aneb kdo za to může? |
SandraJe mi 33 let. Jsem přecitlivělá, vzteklá, a nikdy se nevzdávám. Nálepku hraničáře mi dali před 10 lety. Nikdy jsem nečetla literaturu o HPO, o “komunitu” jsem se nezajímala. To se změnilo v roce 2016, kdy jsem prohlédla a zjistila jaké o nás kolují nesmysly. Tehdy jsem vyhledala a oslovila pár svých hraničních kolegů, vyslechla si jejich příběhy a rozjeli jsme projekt “Nejsem psychopat”. Jsem umělec na volné noze a zároveň pracuji v obřím korporátu jako informátor. Žiju v dlouhodobém, harmonickém vztahu a obecně mohu říci, že jsem spokojená, stabilizovaná a zotavená. Nebylo to tak vždycky a o mých životních eskapádách píšu sebeironické články, ve kterých si z toho tak trochu dělám legraci, ale zároveň věřím, že v nich najdete důkaz, že HPO se dá přežít.
AlenaKromě vlastních zkušeností s hraniční poruchou osobnosti se tímto tématem zabývám v rámci svého studia. Momentálně dokončuji magisterské studium sociální práce se zaměřením na psychoterapii, přes dva roky pracuji v oboru. O HPO píšu diplomovou práci. Pracovala jsem i jako sociální pracovník s lidmi s duševním onemocněním, nakonec jsem se našla spíše v roli peer konzultanta – pracovníka, který využívá vlastních zkušeností s duševními problémy. Se svým příběhem pracuji také v primární prevenci na středních školách v úžasném projektu Blázníš? No a!, vedla jsem i několik diskuzí o psychoterapii HPO u nás na VŠ. Kromě smysluplné práce mě baví a naplňuje psaní, tanec, jsem umělecká duše, která hledá útočiště v přírodě. Mám ráda cestování a tajemná místa. Miluju všechna zvířata, nejvíce kočky a psy. Poslední dobou se mi daří pravidelně meditovat, oblíbila jsem si mindfulness meditace. Kromě všeho, co jsem již zmínila, trávím čas ráda se svými blízkými, uklidňuje mě hudba a ujíždím na pohádkách.
|
BáraJe mi 26 let. Psychické problémy u mě začaly už v pubertě, největší krize přišla až při studiu na vysoké škole a život se mi tak obrátil o 360 stupňů. Se svou diagnózou jsem se dlouho nemohla smířit. Pak jsem ale začala s psychoterapií, číst články a dostupnou literaturu, ale hlavně jsem potkala lidi jako já – hraničáře, kteří jsou úžasní lidé a dodali mi mnoho sil a energie do života. Aktuálně pracuju v chráněné dílně, čas trávím se svým pejskem. Bojuju a děkuju za každé nové ráno.
PeťulaJe mi 28 let a žiju s manželem v domku na vesnici se spoustou zvířat, která jsou pro mě alfou a omegou života, inspirací a terapií. O diagnóze HPO jsem se dozvěděla před třemi roky. Sice chodím k psychiatrovi, ale tam není čas na samotnou psychoterapii a v mém regionu je terapeutická péče jen těžko dostupná, proto na sobě pracuji s pomocí zahraniční literatury a zooterapie. Psychologie a neurověda jsou mým koníčkem, proto spojuji příjemné s užitečným a hledám kvalitní informace a literaturu o HPO v anglickém jazyce, zejména takové, které by mohly pomoci v zotavení nebo alespoň k lepšímu porozumění hraniční poruchy.
|
O stránkách
Tyto stránky jsou určené lidem s hraniční poruchou osobnosti, kteří hledají informace, porozumění
a podporu.
Dále jsou tyto stránky určené komukoliv, kdo má zájem se o tématu víc dozvědět, ať už je to blízký
člověk „hraničáře“ nebo odborník, který chce více nahlédnout do způsobu, jakým způsobem člověk
s HPO prožívá.
Hraniční porucha osobnosti je něco, co bylo dlouho bolestnou součástí našeho života. Poslední
roky jsme ve svém zotavení udělali mnoho pokroků, díky kterým nyní můžeme říct, že žijeme spokojený
život. Hraniční rysy budou vždy naší součástí, nekomplikují nám však život ani zdaleka v takové
míře, jako dřív. Rádi předáváme své osobní zkušenosti pro porozumění této duševní nemoci, stejně
jako naše příběhy zotavení, to, co nám pomáhalo a pomáhá. Poznání, že i z největšího pekla je cesta
ven, naději a nasměrování pro ty, kteří se trápí a neví, jak z toho ven.
Cílem těchto stránek je i osvěta o hraniční poruše osobnosti, o které se stále málo mluví a píše,
často je spojena s předsudky a zobecňováním, i mezi odborníky.
Účel těchto stránek není diagnózu idealizovat, sami moc dobře víme, že o jednoduchou poruchu se
nejedná. Ale stejně jako černobílé vidění hraničáře je něco, na čem je třeba v terapii pracovat,
hraniční porucha jako taková černobílá není. Osobně známe mnoho hraničářů, každý je jiný, každý je
individualita. Například naši přátelé s touto diagnózou jsou lidi, za které bychom dali ruku do ohně.
Články zaměřené na osvětu a zotavení budou postupně přibývat, na mnohých tématech a
rozhovorech se dosud pracuje.
a podporu.
Dále jsou tyto stránky určené komukoliv, kdo má zájem se o tématu víc dozvědět, ať už je to blízký
člověk „hraničáře“ nebo odborník, který chce více nahlédnout do způsobu, jakým způsobem člověk
s HPO prožívá.
Hraniční porucha osobnosti je něco, co bylo dlouho bolestnou součástí našeho života. Poslední
roky jsme ve svém zotavení udělali mnoho pokroků, díky kterým nyní můžeme říct, že žijeme spokojený
život. Hraniční rysy budou vždy naší součástí, nekomplikují nám však život ani zdaleka v takové
míře, jako dřív. Rádi předáváme své osobní zkušenosti pro porozumění této duševní nemoci, stejně
jako naše příběhy zotavení, to, co nám pomáhalo a pomáhá. Poznání, že i z největšího pekla je cesta
ven, naději a nasměrování pro ty, kteří se trápí a neví, jak z toho ven.
Cílem těchto stránek je i osvěta o hraniční poruše osobnosti, o které se stále málo mluví a píše,
často je spojena s předsudky a zobecňováním, i mezi odborníky.
Účel těchto stránek není diagnózu idealizovat, sami moc dobře víme, že o jednoduchou poruchu se
nejedná. Ale stejně jako černobílé vidění hraničáře je něco, na čem je třeba v terapii pracovat,
hraniční porucha jako taková černobílá není. Osobně známe mnoho hraničářů, každý je jiný, každý je
individualita. Například naši přátelé s touto diagnózou jsou lidi, za které bychom dali ruku do ohně.
Články zaměřené na osvětu a zotavení budou postupně přibývat, na mnohých tématech a
rozhovorech se dosud pracuje.
