Co je to hraniční porucha osobnosti?

V poslední době se mě občas někdo zeptá, zda si myslím, že má HPO (nebo jinou
psychickou poruchu), jak to poznat, nejlépe i bez odborníka. Zároveň se setkávám s tím,
že si někteří poruchu osobnosti „diagnostikují“ sami, aniž by měli dostatečné informace,
případně „diagnostikují“ druhé. Dále znám lidi, kteří byli (nebo si myslí, že byli) špatně
diagnostikováni, jejich léčba byla zanedbána nebo byly zvoleny nevhodné postupy.
Sama mám zkušenost s tím, že v určité fázi duševního onemocnění je pro mnohé
důležité a osvobozující znát svoji diagnózu. Pro mnohé může být „nálepka“ duševní
poruchy naopak demotivující a stigmatizující, stejně jako přístup některých lékařů.
Hraniční porucha osobnosti je jednou z diagnóz, kterou možná není úplně jednoduché
určit. Někteří odborníci mají sklon pacienty, kteří se sebepoškozují, chovají
sebedestruktivně nebo projevují intenzivně vztek, hodit automaticky do škatulky HPO.
Jindy se stává, že HPO nebývá včas rozpoznána, vzhledem k výkyvům nálad a
depresivním stavům zaměněna za bipolární afektivní poruchu (projevující se střídáním
deprese a mánie), depresi nebo jinou poruchu nálady.

Příznaky, které se u hraničářů objevují, mohou skutečně souviset s více poruchami.
Depresivní stavy, reakce na trauma, úzkostné stavy či poruchy příjmu potravy, to vše
spadá pod problémy, se kterými se člověk s HPO často potýká. HPO je diagnóza, která s
sebou přináší různorodé, ale spolu související problémy, vlivem silného stresu může dojít i
k přechodným psychotickým stavům (halucinace, bludy). Jako „hraniční“ byli dříve
označováni pacienti, které nešlo zcela zařadit do neurotických (úzkostných) ani
psychotických poruch, jejich příznaky byly na hraně mezi neurózou a psychózou.
Než mi byla diagnostikována HPO, mezi mé diagnózy patřila depresivní porucha,
trpěla jsem panickou poruchou i obsesemi, moje poslední diagnóza byla reakce na těžký
stres (reakce na prožité trauma). Každému, kdo má u sebe „podezření“ na HPO a chce se
o tom ujistit, bych doporučovala návštěvu odborníka, který diagnostiku neodbyde a
pacientům se skutečně věnuje. Podle mého názoru je nejlepším diagnostickým
„nástrojem“ psychoterapie – vztah mezi klientem a terapeutem odhalí emoční a vztahové
problémy, obranné mechanismy psychiky, které jsou pro HPO typické. Pro diagnostiku
poruch osobnosti se používají psychologická vyšetření, ať už psychotesty formou
dotazníků, projektivních metod (Rorschachův test se „skvrnami“), rozhovoru s odborníkem.
Nemusí být ale dostatečně průkazné, např. mně nikdy v žádném testu HPO nevyšla.
Věřila bych tedy spíš odborníkům, kteří pracují terapeuticky a nějakou dobu Vás znají,
znají Vaše reakce a emoční problémy.

Podle diagnostických kritérií používajících se v ČR (MKN 10 – Mezinárodní
klasifikace nemocí) se rozlišuje emočně nestabilní porucha osobnosti – hraniční a
impulzivní typ. Pro hraniční typ je typická nejistota ohledně své identity, zaplétání se do
intenzivních vztahů, které vedou k emočním krizím, silný strach z odmítnutí, pocity
prázdnoty a sebepoškozující chování. Zároveň by hraničáři měli splňovat alespoň některá
kritéria pro impulzivní typ, kam patří především nestálá a nevypočitatelná nálada,
intenzivní projevy vzteku, zaplétání se do konfliktů, neuvážené jednání.

Je třeba zdůraznit, že diagnóza by neměla být vnímaná jako konec světa, doživotní
ortel, že člověk nemůže být spokojený – každý jsme víc než naše diagnóza, avšak znát ji
může sloužit k lepšímu porozumění svým problémům, vyhledání péče a terapie, která nám
bude užitečná. Je to informace o našem psychickém stavu a hlubších problémech, za
které bychom se neměli stydět, nikdo si psychickou nemoc nevybral. Co ale ovlivnit
můžeme, je jak s tím vědomím naložit, jestli budeme bojovat a pracovat na sobě, jestli
budeme pracovat na zlepšení našich vztahů, jakým způsobem budeme přistupovat k
našim blízkým. O poruchách osobnosti se říká, že častěji trpí okolí takto duševně
nemocného. S tímto tvrzením úplně nesouhlasím, záleží na konkrétní poruše a na přístupu
konkrétního člověka, u pro část lidí s HPO jsou typické třeba intenzivní projevy vzteku.

Takové projevy ale nelze zobecnit na všechny lidi s touto diagnózou – problémy
v zacházení se vztekem se mohou projevovat různými způsoby, někteří hraničáři mají
problém vztek vůbec cítit a projevit ho v přijatelné míře, jiní ho obracejí pouze proti sobě.
V každém případě nelze tvrdit, že by lidi s touto diagnózou netrpěli (podle výzkumů je u
HPO emoční utrpení a bolest ze všech psychiatrických diagnóz nejčastější). Co se týče
těch negativních projevů vůči okolí, vím, že i já jsem občas v akutní fázi nemoci takto
projevovala (i když velkou většinu času jsem chtěla ublížit sobě a druhé především
chránit). Každý dělá chyby a každý v minulosti udělal něco, čeho lituje, s pomocí
sebereflexe a snahy na sobě pracovat se dá změnit hodně. Já jsem teď třeba v mnoha
oblastech jiný člověk než jsem byla dřív a za tu změnu jsem moc ráda. I odborníci by měli
mít na paměti, že přestože je někdy těžké nám porozumět, klient potýkající se silnými
emocemi, kterými je zmítán, zaslouží šanci a naději, aby mu bylo lépe a mohl dělat
pokroky.

Věřím, že mnoho lidí s HPO se mohou s trpělivým přístupem odborníků a okolí
zotavit podobně jako já a další mí přátelé s touto poruchou.
Potřebujeme kolem sebe odborníky a lidi, kteří to s námi nevzdají a neodmítnou nás, přestože je to někdy těžké.
Je také nutné zdůraznit, že každý hraničář je jiný, u někoho převažují určité projevy
a příznaky, u někoho jiného zase jiné. Další aspekt, který může diagnostiku komplikovat, je fakt, že podle terapeutů málokdo spadá 100% pod jednu jedinou diagnóz – poruchy
osobnosti se často prolínají, člověk může mít rysy více poruch. Jsou hraničáři, u kterých
se více projevují impulzivní nebo narcistické rysy, své problémy více promítají do druhých,
projevují se více agresivně a je pro ně obtížnější dosáhnout sebereflexe. Dokud si
neuvědomí, že mají oni určitý problém a nepřestanou hledat chybu pouze v okolí, na
terapii se s nimi pracuje obtížně. U jiných hraničářů převažuje agrese vůči sobě,
sebepoškozování, deprese a větší míra emoční bolesti, protože obviňují především sebe.

Můžou mít závislejší rysy, inklinovat k roli oběti ve vztazích, v terapii se s nimi však pracuje
lépe díky vyšší schopnosti sebereflexe. Zdroje v angličtině zmiňují někdy tzv. „quiet
borderlines“ - klidní, tišší hraničáři. Jedná se o osobnosti, které se více uzavírají do sebe,
své problémy skrývají, především nechtějí, aby trpělo okolí. Pro mě bylo většinu času, kdy
jsem na tom byla špatně, typické právě takové chování. Záleželo na situaci, ale většinou
jsem dusila všechno v sobě, ubližovala sobě a pouze jednou za čas „projevila“ jak se cítím
– když už to nešlo vydržet, provedla jsem něco impulzivního, vybuchla nebo se chtěla
zabít.
Pro úplnost uvádím příznaky podle diagnostického manuálu DSM VI., který mi
přijde výstižnější. V odkazu najdete docela dobrý test, který vám může potvrdit, zda na vás
hraniční rysy sedí – samozřejmě na tyto typy testů bych úplně nespoléhala, ale základní
rysy a příznaky zrovna tento test zachytit může. Pokud si stále nejste jistí, jestli vyhledat
odborníka a nechat se vyšetřit, ale trpíte depresemi nebo úzkostmi, máte impulzivní a
sebedestruktivní sklony, inklinujete k závislostem a prožíváte nestabilní vztahy, nemáte se
rádi nebo cítíte často vztek vůči ostatním, odbornou pomoc bych určitě vyhledala.

DSM-IV kritéria
1)    používá extrémní opatření, aby se vyhnul reálnému nebo domnělému odmítnutí
(nepatří sem chování popsané v bodě 5),
2)    nestálé vztahy s druhými, charakteristické střídáním nadměrné idealizace a
znehodnocování,
3)    poruchy identity s nestabilním pocitem vlastní hodnoty
4)    impulzivita nejméně ve dvou potenciálně škodlivých oblastech (např. utrácení,
sexualita, abúzus látek, bezohledné řízení vozidla, přejídání)
5)   sebevražedné tendence, pokusy nebo hrozby,
6)    sebepoškozující chování
7)    střídání nálad s pozorovatelnými rychlými změnami
8)    chronické pocity prázdnoty,
9)    nepřiměřený, extrémní nebo těžko kontrolovatelný vztek
10)   přechodné a se stresem související paranoidní představy nebo disociační příznaky


*Autorka článku studuje poslední ročník magisterského studia na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, pracuje jako peer konzultant. A je hraničář. 

Odkaz na test: psychcentral.com/quizzes/borderline.htm - test je pouze orientační a v žádném případě nemůže nahradit diagnózu odborníkem, stejně tak prosíme, abyste i v případě článku nevyvozovali žádné závěry - test i článek slouží pouze pro porovnání zkušeností a jako úvod do problematiky HPO, nezastupujeme však v tomto případě odborníky. Pro odborné posouzení se prosím obraťte na některou z odborných institucí v sekci s kontakty. Děkujeme :)