Nejsem psychopat z. s. |Hraniční porucha osobnosti
  • Domů
  • BLOG
  • Důležité kontakty
  • O nás
    • O nás
    • O stránkách

Jaké je to žít s hpo? 

práce s iracionálními myšlenkami

9/27/2019

0 Comments

 

1. část​

"Prvním krokem je iracionální myšlenky odhalit, čehož můžete kromě dotazování sebe sama docílit i identifikací s obecnou iracionální myšlenkou, se kterou se ztotožňujete."

Picture
Photo by Lukas Talab

Deprese, úzkostné stavy, strachy a problémy ve vztazích… To vše jsou časté problémy lidí s HPO. V posledním ročníku magisterského studia jsem se v rámci volitelného semináře učila pracovat s
REBT – racionálně emočně behaviorální terapií, což je metoda, na základě které vznikla známější KBT, jejíž prvky jsou i součástí dialektické behaviorální terapie pro hraniční poruchu osobnosti. V poslední době se více zajímám i o kognitivní směry v psychoterapii – tedy směry, které pracují s myšlením člověka, využívají více různých technik, úkolů a postupů než jiné směry v psychoterapii. O své psychoterapii se více rozepíšu ještě v jiných článcích, celkově bych však řekla, že mi pomohly postupy z více směrů, i z těch kognitivních. Přestože jsem se dříve orientovala spíš na psychoterapii pracující s nevědomím, se zkušenostmi z minulosti, které nás utvářely a ovlivňují současné vztahy (s druhými i se sebou), kromě skupinové terapie mi pomohla i změna v myšlení. Určité způsoby práce na sobě, které jsem si osvojila např. na skupinové terapii, odpovídaly postupům kognitivní terapie.

Práce s vlastními myšlenkami, ovlivňování toho, jak přemýšlím o sobě, o druhých a o životě, pro mě neznamenala pouze opakování různých pozitivních afirmací. Pomohlo mi postupně upravovat určitá vnitřní přesvědčení, nikoliv se násilně nutit do opačných, než mi byly vlastní. Pomohlo mi také slyšet od ostatních jejich pohled na mě, postupně ho přijímat, a tak měnit svoje smýšlení o sobě, připouštět si pozitivnější pohled na sebe. Jak vznikají deprese a úzkosti a jakou mají souvislost s naším myšlením? Jak lze s psychickými problémy pomocí REBT pracovat? 
Vynechám nyní komplexní teorii deprese, HPO a dalších psychických potíží. Kognitivní terapie se zaměřují na určitý úsek teorie, vycházejí z toho, že naše přemýšlení a uvažování o událostech, o druhých a o sobě, vytváří negativní psychické stavy. Člověk v hluboké dlouhotrvající depresi je často zahlcen svým stavem natolik, že možné spouštěče a myšlenky, které ho ovlivňují, často nevidí. Když jsem na tom byla nejhůř, bylo pro mě těžko představitelné, že za veškerou temnotou, která mě zaplavovala, lze najít konkrétní myšlenky, které by mohly být klíčem z mého vězení. Skutečně tam však byly a postupně jsem na ně přicházela. Některé myšlenky jsem v těžké depresi ani nepovažovala za iracionální, bez zpětné vazby okolí, skupiny a terapeuta bych je možná nezačala vidět v jiném světle. 
Když začínáte pracovat se svými myšlenkami, nejprve se zkuste zaměřit na situace a pocity, které se netýkají nejtěžších či nejkomplikovanějších témat. Doporučuji vybrat si jako první situaci, kterou budete rozebírat, raději zklamání z toho, že jste neudělali zkoušku, než půl roku trvající hluboké deprese či panické ataky. Na příkladu ze svého života vám vysvětlím základní body teorie a možnosti práce se svými myšlenkami.  

Jedná se o model A-B-C, kdy 
  • A je aktivující událost
  • C je emoční důsledek 
  • a B je iracionální přesvědčení nebo myšlenka, která pocity způsobila či prohloubila. Emoční důsledky událostí tedy často nejsou způsobeny událostí jako takovou, ale našim přesvědčením o ní. 
Použiji situaci, která pro mě bývala docela běžná. Mívala jsem iracionální strach, že je na mě někdo blízký či známý naštvaný. Možná objektivní situace A byla: kamarád mi neodpověděl na zprávu.
C, tedy emoční důsledek byl strach, obavy, stres - z toho, že se se mnou už nebaví, je naštvaný, protože jsem minule zrušila naplánovaný sraz s ním, přestože jsem za to nemohla… Tohle už jsou ty myšlenky, které byly s obavami a se stresem spojené, rozjížděly se dál. Nelze ale říci, že myšlenka „je naštvaný, protože…“ by byla původní iracionální myšlenka. Tahle myšlenka se vázala k této konkrétní situaci, v jiných situacích to byly zase jiné myšlenky. Jde o to, dopátrat se toho „jádra pudla“, základní myšlenky, ze které vycházejí všechny ostatní v podobných situacích. 
Není to jen moje domněnka? Zeptala jsem se sama sebe na větu, která mi utkvěla z terapie. Již víckrát se mi osvědčilo položit si tuto otázku. Zřejmě to je moje domněnka, je nepravděpodobné, že by byl kamarád naštvaný. Za tím, že mi dosud neodpověděl, může být mnoho racionálních důvodů – dosud neměl čas odepsat, zapomněl na to, má problém s telefonem a zpráva mu nepřišla… Takové vysvětlení mi pomohlo. Co ale stojí za tím, že jsem se začala tolik zabývat tím, zda není naštvaný? Proč stačí taková maličkost k tomu, abych předpokládala, že se na mě druzí zlobí? V minulosti se mi to stalo, občas se na mě někdo naštval kvůli maličkosti. Cítila jsem se za to provinile a měla pocit, že je to moje vina, že jsem dotyčnému měla vyhovět. A když jsem to neudělala, měl právo na to, být naštvaný. STOP. Teď se nebudeme zabývat nejhlubšími příčinami tohoto přesvědčení. V tomto postupu na ně není prostor. Podle mého názoru je důležité uvědomovat si hlubší příčiny a pracovat s nimi, pracovat s traumaty z minulosti. Mně osobně pomáhalo pracovat s minulostí a se současností, s vlivem minulosti na můj současný stav a zároveň s možnostmi ovlivnění tohoto stavu. Pracovat s tím, co je teď, znamená i pracovat s důsledky traumat a minulých zkušeností, ze kterých vyplývajících přesvědčení o sobě, o druhých a světě. 
Jaké bylo tedy B, moje iracionální přesvědčení? Musím druhým lidem vždy vyhovět, aby mě měli rádi. Pokud jim nevyhovím, mají právo být naštvaní, opustit mě, potrestat mě. 
Myšlenka odhalena! Na to, že se nejedná o zcela závažnou situaci nebo duševní stav, byla myšlenka vlastně docela silná. Není divu, že jsem si dělala kvůli jedné zprávě takové starosti. Ale nyní vidím, jak byly iracionální.
Pocity viny nasvědčují tomu, že se jedná o myšlenku, která byla hluboce spjatá s mým sebehodnocením. Pokud bych šla ještě o něco víc do hloubky, našla bych myšlenku: Jsem špatná, sobecká, když druhým nevyhovím. Silné a vlivné přesvědčení o sobě.

Existují různé druhy iracionálních myšlenek. Často v nich hrají roli nároky na sebe („musím“!) nebo sebeznehodnocení („jsem špatná, když…“) 

Prvky iracionálních myšlenek jsou:

  • Nezbytnost („Je nutné, aby vždy…“)
  • Nepřípustnost („Bylo by nepřijatelné, kdyby…“)
 
  • Nároky na sebe: „Musím být… např. dokonalý.“
 
  • Nároky na druhé: „Musí se ke mně vždy chovat hezky, jinak je zlý.“
 
  • Nároky na situace: „Život musí být spravedlivý, snadný a bez nesnází, jinak je hrozný.“

Než se budu zabývat možnostmi práce s těmito iracionálními přesvědčeními, uvedu nejčastější nesprávné myšlenky. Prvním krokem je iracionální myšlenky odhalit, čehož můžete kromě dotazování sebe sama docílit i identifikací s obecnou iracionální myšlenkou, se kterou se ztotožňujete. 

  1. Je naprosto nezbytné, aby všichni důležití lidé v mém životě mě měli rádi a souhlasili se mnou.
  2. Je naprosto nutné, abych byl výkonný a úspěšný ve všem, co dělám.
  3. Někteří lidé jsou špatní a zlí a je nutno je usvědčit a potrestat.
  4. Je strašné, když se věci vyvinou jinak než si člověk přeje.
  5. Lidské trápení a lidské city vůbec jsou způsobeny vnějšími okolnostmi a člověk to nemůže ovlivnit.
  6. Člověk má mít věci či okolnosti, které ho mohou ohrozit nebo mu ublížit, stále na mysli.
  7. Je snazší se obtížným situacím či povinnostem vyhnout než se s nimi potýkat.
  8. Člověk vždycky potřebuje někoho silnějšího, než je sám, kdo ho podpoří a dokáže rozhodnout věci lépe než on. 
  9. Jaký člověk je, záleží na jeho minulosti. Protože minulost nelze změnit, nelze ani změnit vlastní povahu, prožívání a chování.
  10. Pokud mají druzí lidé problémy nebo se chovají nevhodně, je nezbytné dělat si s tím starosti a zabývat se tím.
  11. Pro každý lidský problém existuje nějaké dokonalé řešení a je hrozné, když je člověk nenalezne. 

Když si čtete tyto myšlenky, co vám na nich připadá nesprávné? Možná je to katastrofické hodnocení situací „strašné, hrozné“. Možná je to černobílé vnímání, které jako hraničáři určitě dobře znáte: „musím být úspěšný ve všem… všechno nebo nic“. Pro mě zde také bije do očí nedostatek odpovědnosti za svůj život, pasivní a rezignovaný postoj, že nic nemůžu ovlivnit: „Jaký je člověk záleží na jeho minulosti… Lidské city jsou způsobeny vnějšími okolnostmi a člověk to nemůže ovlivnit…“. Objevuje se zde mnoho „musíš“, mnoho „nezbytností“, stejně jako nároky na druhé, apod.

​Alenka


0 Comments



Leave a Reply.

    Kategorie

    All
    Co Je To HPO
    Příznaky
    Rozhovory
    Ze života

    RSS Feed

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Domů
  • BLOG
  • Důležité kontakty
  • O nás
    • O nás
    • O stránkách