Jak poznat, že vaše dítě trpí psychickými problémy? Photo by Viktor Hanacek "Když mi bylo 13 a poprvé jsem se začala potýkat s vážnějšími psychickými problémy, nevěděla jsem, co mi je, kde hledat pomoc. Nesvěřovala jsem se a ani netušila, že moje problémy mají nějaké pojmenování. Že v nich nejsem sama a spousta dalších lidí se s něčím podobným také potýká." Pro rodiče někdy není jednoduché zjistit, zda se jedná o projevy puberty a dospívání, které mohou být zvláštní nebo bouřlivé, zda jejich dítě prochází psychickou krizí nebo se jedná dokonce o projevy duševního onemocnění. Ačkoliv projektů ohledně prevence zaměřené na duševní zdraví v poslední době přibývá (např. projekt Blázníš? No A!, kterému se věnuji), tomuto tématu je např. na středních školách věnováno více pozornosti, předsudky a neinformovanost hrají stále značnou roli. Projevy psychických problémů v dětství a dospívání se od těch v dospělosti často liší, děti a dospívající mohou dávat najevo své pocity spíše svým chováním než verbálně. Za to, co prožívají, se mohou stydět, nevědí, co se s nimi děje, neumí to slovně vyjádřit. Zejména puberta a adolescence jsou však období, ve kterém se rozvíjí 2/3 duševních onemocnění, jedná se o zranitelnou etapu plnou změn – psychický vývoj člověka v tomto období předurčuje mnohé. Silné emoce, vyšší impulzivita, citlivost a krize doprovázející změny a hledání sebe sama, jsou normální součástí dospívání. Pokud však krize přerůstají únosnou míru, je třeba je včas podchytit. Hraniční porucha osobnosti, kterou lze diagnostikovat v rané dospělosti, se většinou začíná rozvíjet mnohem dříve. Většina lidí s HPO, které osobně znám, procházeli těžkými problémy a stavy od puberty, tyto problémy často nebyly rozpoznány, dotyční se nedostali včas do kvalitní psychologické nebo psychiatrické péče. Když mi bylo 13 a poprvé jsem se začala potýkat s vážnějšími psychickými problémy, nevěděla jsem, co mi je, kde hledat pomoc. Nesvěřovala jsem se a ani netušila, že moje problémy mají nějaké pojmenování. Že v nich nejsem sama a spousta dalších lidí se s něčím podobným také potýká. K pomoci jsem se tehdy nedostala, ani o pár let později, kdy jsem se začala sebepoškozovat a moje deprese se prohlubovaly. Vím, že kdyby tehdy moje okolí vědělo to, co vím já teď, kdyby jejich informovanost byla lepší, stejně jako přístup k duševním poruchám, dostala bych se dříve ke kvalitní terapii a můj život se mohl vyvíjet jinak… „Kdyby“ teď zpětně nic nezmění, s odstupem času však vím, co jsem potřebovala od okolí, jaký druh odborné péče mi mohl pomoci, což se nyní snažím předávat dál. Zaměřím se především na problémy rozvíjející se v tomto období (puberta, adolescence), se kterými mám sama mnoho zkušeností. Jak už jsem uvedla, dospívající člověk se může chovat zvláštně. Kde je ta hranice mezi „normální“ pubertou a duševní nemocí? Dospívající mohou být nejistí a úzkostnější, ale když jim úzkost nebo obavy z lidí brání chodit do školy nebo mít přátele, je to už problém. Pubertální projevy mohou být bouřlivé, ale právě i závažná schizofrenie se u mladých lidí může projevovat jako „přehnaná“ puberta. Silné emoce a impulzivita jsou do určité míry normální, ale ve větší míře mohou naznačovat začínající emoční nestabilitu. Jak už jsem uváděla i v jiných článcích, každý člověk a každý dospívající má určité rysy nebo chování zesílené, ale jde skutečně o tu MÍRU, o to, zda mu vlastnost nebo problém narušuje život, fungování a vztahy. O to, zda se změnil až příliš, necítí se ve své kůži, není spokojený. S dospíváním jsou spojené pochybnosti o sobě samém, určitá míra nejistoty, ale pokud o sobě dítě příliš pochybuje, nedostatek sebevědomí mu brání v kontaktu s lidmi nebo plnění povinností, pokud si ubližuje, NENÍ to normální a potřebuje pomoc. Nyní ještě shrnu v bodech „varovné znaky“, že s dítětem/především v pubertě a adolescenci není něco v pořádku. Některé znám i z vlastní zkušenosti – tehdy mě mrzelo, že byly vnímány právě jako něco normálního - jako puberta, lenost, apod. Jedná se většinou o projevy úzkostných poruch, depresí, reakce na trauma a rozvíjející se emoční nestabilitu. (Tedy vše, co souvisí i přímo s HPO). Dále shrnu další projevy, které mohou vypovídat o přítomnosti jiných duševních problémů (např. schizofrenie). Varovné znaky, že něco není v pořádku - dítě prochází psychickou krizí, začínají u něj projevy duševního onemocnění: 1) Uzavírá se do sebe, nechodí s vrstevníky ven nebo se bavit, odmítá volnočasové aktivity, čas trávený s blízkými Uzavírání se do sebe, nedostatek kontaktu s ostatními nebo nekomunikace ze strany dítěte někdy rodiče vnímají jako součást „pubertálních projevů, vzdoru“, apod. Je normální, že s nástupem puberty mladý člověk má tendenci „oddalovat“ se od rodiny, hledat svou vlastní identitu, tráví méně času s rodiči a více s vrstevníky. Pokud se však až příliš uzavírá do sebe, což neodpovídá jeho povaze, pokud netráví čas ani s vrstevníky a celkově se společnosti lidí vyhýbá, je třeba zvážit, co může být za tím. (Mohou to být projevy deprese, sociální fobie, dítě může procházet šikanou nebo zažilo něco jiného traumatizujícího.) Pokud však váš potomek byl vždycky uzavřenější, introvertní povahy, je možné, že se u něj zdá tento rys s pubertou výraznější. Introverti jsou k psychickým potížím obecně náchylnější, je u nich také větší riziko šikany ze strany spolužáků pro jejich „jinakost“. Mohou být úzkostnější a více pochybovat o sobě. Neznamená to však, že musí onemocnět psychickou nemocí. Je však důležité je podporovat, mít porozumění pro jejich povahu a zájmy, respektovat je takové, jací jsou. Dávat jim najevo, že se nemusí měnit a být jiní, aby zapadli. Podporovat je v hledání přátel s podobnými zájmy, pokud si nerozumí se spolužáky. Problém by mohl nastat tehdy, když si dítě kvůli své odlišnosti připadá nepatřičně nebo vadně, snaží se být někým, kým není, jít proti své přirozenosti. Uzavřenější děti a dospívající potřebují zázemí a skupinu přátel, kde se cítí přijímaní, která podporuje jejich často křehčí sebevědomí a sebehodnotu. 2) Mění se k nepoznání, jeho chování neodpovídá jeho povaze, osobnosti, hodnotám Samozřejmě, že puberta je období plné změn. Pokud se ale předtím extrovertní, veselé dítě vyhýbá lidem a komunikaci, pokud ve škole obvykle vzorné dítě začne projevovat výraznější poruchy chování, je třeba zamyslet se nad příčinami. Uzavřeností i hodně nápadným nebo pobuřujícím chováním dává dítě nebo dospívající něco najevo. Tyto signály by se neměly přehlížet. 3) Má problém s docházkou, nechce chodit do školy/není schopný tam dojít/bojí se Důvodů problémů s docházkou může být více. Bohužel někteří rodiče a učitelé berou absence jako lajdáctví a lenost, i když se může jednat o vážný problém. Např. žáci se školní fobií nebývají „flákači“, ale spíš jedinci s vysokými nároky na sebe. Mohou mít strach ze selhání, z učitelů, spolužáků, z mluvení před lidmi, apod. Mohou procházet nerozpoznanou šikanou nebo jsou ovlivněni předchozími zkušenostmi se šikanou. Těžší deprese se projevují i únavou, sníženou koncentrací a výpadky paměti – absence, neschopnost ráno vstát či dojít do školy, zhoršení výkonu, to vše k nim patří. Z osobní zkušenosti vím, že pro mě bylo nejhorší právě to, když mi okolí moje stavy nevěřilo, byla jsem obviňována z toho, že se flákám, přestože k „flákači“ mám jako perfekcionista hodně daleko. 4) Sebepoškozuje se, mluví o tom, že si chce ublížit nebo o sebevraždě V tomto případě jsou hlubší psychické problémy evidentní. Sebepoškozování nebo úvahy o ublížení si jsou vážný problém, který by se nikdy neměl brát na lehkou váhu. Tyto projevy jsou minimálně voláním o pomoc, nepodceňovala bych ani riziko vážnějšího ublížení si nebo pokusu o sebevraždu. Být kýmkoliv v mém okolí, když jsem se od 16 viditelně poškozovala, řeším to ihned – v případě akutního stavu nebo ublížení si krizové centrum (v horším případě i hospitalizace), v každém případě vyhledání kvalitního dětského psychiatra a především psychoterapie. Někdy je bohužel nutná i hospitalizace, v případě, kdy je dítě nebo dospívající sám pro sebe ohrožující. Co se týče hospitalizací, byla bych ale opatrnější, neměly by trvat zbytečně dlouho, z vlastní zkušenosti vím, že někdy můžou mladého člověka spíše traumatizovat (záleží na konkrétní nemocnici a oddělení, na přístupu personálu, v posledních letech se to už lepší). Hlavní by měla být psychoterapie a medikace pouze v nutném případě, ne přehnaná vzhledem k věku – z vlastní zkušenosti můžu říct, že nasazení silných léků v mladém věku mi nepomohlo, spíše naopak. 5) Má zdravotní/psychosomatické problémy Deprese, úzkostné i jiné poruchy se mohou projevovat i tělesně. Pro depresi bývá typická zvýšená únava a/nebo nespavost, panická porucha se projevuje záchvaty, kdy má člověk pocit nedostatku dechu, buší mu srdce, brní ruce, atd., fyzické projevy jsou natolik silné, že mohou působit jako vážný zdravotní problém. Další fyzické problémy, nevolnosti, bolesti břicha, hlavy, aj., mohou souviset s depresemi, úzkostmi, apod. Pokud se zdravotní příčina problému nenajde, vyhýbala bych se jednoduchým závěrům, že dítě simuluje, vymýšlí si to, „je to v jeho hlavě“ a přejde to. Spíš bych se zabývala možnými příčinami, jestli není něco, co dítě nadměrně stresuje. Je zde možnost, že se u něj začínají rozvíjet psychické problémy. Další možné varovné signály:
2) Změny nálad jsou až příliš výrazné Pokud jsou výkyvy nálad extrémní nebo se střídají období, kdy je dospívající uzavřený do sebe a evidentně skleslý, s obdobími, kdy je až v euforii, velmi upovídaný, chová se nerozvážně, může jít o projevy bipolární afektivní poruchy (nemoc, která je typická střídáním období deprese a mánie – extrémně povznesené nálady). Zároveň se může jednat i o rozvíjející se emoční nestabilitu – „Hraničáři“, u kterých je střídání nálad výrazné, mohou působit jako bipolární. 3) Mladý člověk je extrémně podezřívavý, má neobvyklé představy, kterým věří. Slyší nebo vidí věci, které nejsou reálné a jedná podle toho Psychotické onemocnění se může začít projevovat už v hodně mladém věku. Nejčastější psychotickou poruchou je schizofrenie, vyznačující se bludy a halucinacemi. Blud je mylné přesvědčení např. o tom, že člověka někdo sleduje, někdo mu chce ublížit, uškodit, apod. Halucinace je porucha vnímání, projevující se nejčastěji slyšením hlasů, kromě sluchových halucinací mohou být optické, čichové, chuťové. Vždy jde o vnímání neexistujícího smyslového vjemu. V případě, když zaznamenáte některý z těchto příznaků, je nezbytně nutné, aby byl mladý člověk včas léčen. Hebefrenní schizofrenie, která se rozvíjí právě především v adolescenci a rané dospělosti, se ze začátku projevuje jako „přehnaná“ puberta. Kromě bouřlivého nebo výstředního chování se mladý člověk může uzavírat do sebe, typické je filozofování, zabývání se náboženskými nebo duchovními tématy, aniž by jim skutečně rozuměl. V řeči používá neologismy (vymyšlená slova, novotvary) a jeho úvahy jsou někdy těžko pochopitelné. Zároveň se mohou objevovat bludy a halucinace, o kterých nemusí přímo mluvit – vy můžete jen pozorovat, že se mění, chová nelogicky, „mimo“. Co dělat/nedělat v případě, že jste u vašeho dítěte zaznamenali projevy psychických problémů:
Pokud si nejste jistí, zda váš potomek potřebuje odbornou pomoc nebo se zatím zdráháte oslovit odborníka, můžete zkusit tuto krizovou linku pro rodiče, kde vám poradí a případně nasměrují dál: http://www.modralinka.cz/?page=pro_dospele Můžete také zkusit oslovit dětské krizové centrum: http://www.ditekrize.cz/ Dětští psychologové: http://www.klinikaeset.cz/kolega/prehled-vsech-terapii-kliniky/ http://www.thklinika.cz/alexandra-machkova-frankova/ http://www.psycholozkaprodeti.cz/ https://www.psychoterapie-andel.cz/nas-terapeuticky-tym/tym-pro-deti/ http://www.psychologbohunkazbiralova.cz/ Dětští psychiatři: MUDr. Magda Ryšánková MUDr. Michal Považan MUDr. Petra Tomášková MUDr. Ivana Růžičková *Alenka
0 Comments
Leave a Reply. |
RSS Feed
