ROZHOVOR: HPO A PSYCHOTERAPIE (2. ČÁST)

"ZA MŮJ NEJVĚTŠÍ POKROK POVAŽUJI VĚTŠÍ STABILITU V EMOCÍCH, DOKÁŽU SE LÉPE OVLÁDAT, VE STRESOVÝCH SITUACÍCH DOKÁŽU MYSLET RACIONÁLNĚJI. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE O VĚCECH, KTERÉ NÁS TRÁPÍ MLUVIT, MLUVIT A MLUVIT. NENECHÁVAT SI JE PRO SEBE, NESTYDĚT SE."

Photo by Dimitri Houtteman on Unsplash

---

Další rozhovor měla Marie s Adrianou.
Adrianě je 23 let a bydlí v Kopřivnici na Novojičínsku v malém bytě s přítelem. Do práce dojíždí do vedlejšího města Příbora, pracuje jako sanitářka v lékárně. Zajímá ji literatura, má ráda beletrii a naučnou, zejména z oblasti psychologie a psychiatrie. Jejími dalšími zájmy jsou ruční práce, například háčkování a kreslení, při kterých psychicky odpočívá, taky ráda peče a zkouší nové recepty. Má kladný vztah ke zvířátkům, sama má doma králíčka.
 

1. Jaké formy terapie/léčby využíváš a jak dlouho?

Na psychiatrii se lečím od 15 let. Mám za sebou deset hospitalizací na psychiatrii, užívám antidepresiva a antipsychotika. Pravidelně docházím k psychologovi. Mám teď už čtvrtou psycholožku, u jedné jsem skončila, protože šla do důchodu, u další kvůli financím (byla fajn, ale soukromá, ještě jsem studovala a tak za mě sezení platili rodiče, což jsem nechtěla, navíc jsem k ní musela dojíždět. U třetí psycholožky jsem skončila z důvodu nesympatií. Několikrát jsem se účastnila skupinových terapií, vždy v nemocnicích. Denní stacionář pro mě byl daleko. V léčebnách jsme kromě skupinové terapie měli arteterapii, canisterapii, ergoterapii a relaxace, nevím, zda se počítá i psychodrama a psychogymnastika.
 

2. Co tě přimělo vyhledat odbornou pomoc?

Odbornou pomoc mě přiměly vyhledat dlouhodobé psychické problémy, z kterých jsem se nedokázala sama dostat. Emoční nestabilita, depresivní stavy, sebepoškozování, suicidální myšlenky. Úzkosti a záchvaty pláče.
 

3.  Jak ti terapie pomohla? Změnil se díky terapii tvůj život, tvoje fungování?

Terapie mi určitě pomohla. Ale určitě nehodnotím kladně některé ze svých hospitalizací, které mi psychicky spíš více uškodily, než pomohly. Pomohly mi skupinové terapie, které jsem ze začátku nesnášela, protože jsem se nedokázala otevřít a styděla se mluvit před ostatními a nedokázala jsem dávat zpětnou vazbu. Ale nakonec to byl přínos. Ale ještě raději jsem za individuální terapie, ty mi pomohly nejvíc, obzvlášť moje současná paní psycholožka.
 

4. V jaké oblasti vnímáš největší posun?

Za můj největší pokrok považuji větší stabilitu v emocích, dokážu se lépe ovládat, ve stresových situacích dokážu myslet racionálněji. Není to stoprocentní, ještě mám před sebou kus práce, ale je to mnohem lepší než před lety. Snažím se pracovat na svém sebevědomí a vážit si víc sama sebe a nepodceňovat se. Lépe zvládám komunikaci s okolím.


5. Pokud jsi navštěvoval skupinovou terapii - Co ti dala skupina jako taková?

Skupinovou terapii jsem již zmínila výše. Pomohla mi ve smyslu více se rozmluvit a komunikovat, taky jsem si vzala určité rady a názory od ostatních spolupacientů a zjistila jsem, že ve spoustě věcech nejsem sama, protože někteří lidé měli dost podobné problémy, tím pádem jsem zjistila, jak ve stejných situacích reaguje víc lidí a jak je řeší oni.
 

6. Co pro tebe bylo v terapii nejtěžší?

Nejtěžší pro mě bylo se otevřít a vůbec nechat se brát jako nemocného člověka s psychiatrickou diagnózou. S tímto mám problém dodnes. Nejde o stud, že bych byla psychicky nemocná, jen mi přijde, že v dnešní době se diagnóza HPO dává každému druhému člověku. A když už mám tuto diagnózu, přijdu si negativně označkovaná na celý život.

 
7. Na co z terapie vzpomínáš v každodenním životě nejčastěji?

Z terapie nejčastěji vzpomínám na lidi, které jsem díky nim poznala.
 

8. Co bys vzkázal někomu, kdo nad terapií uvažuje, ale zatím žádnou nevyhledal?

Myslím, že vyhledat terapii je opravdu dobrým řešením. Nejdůležitější je o věcech, které nás trápí, mluvit, mluvit a mluvit. Nenechávat si je pro sebe, nestydět se. Ale hlavně člověk musí pracovat sám na sobě, lékaři za nás nevyřeší vše. Dokážou nám pomoct, poradit a nasměrovat nás správným směrem, ale nedokážou dělat zázraky.