ROZHOVOR: HPO A PSYCHOTERAPIE (4. ČÁST)

"Více rozumím sama sobě a svým emocím. Díky tomu vnímám velký posun v kvalitě mých vztahů. Také už si nepřijdu tolik vyčleněná ze společnosti."

Photo by Priscilla Du Preez on Unsplash

Naše další respondentka se jmenuje Sára a je jí 26 let. Pochází z malé obce v Podkrkonoší a 6 let žije v Praze. Aktuálně hledá práci v sociální oblasti. Ráda maluje a kreslí, věnuje se taneční improvizaci, má ráda oranžovou barvu a zvířata.
 

1. Jaké formy terapie/léčby využíváš a jak dlouho?
​
Mám medikaci, asi 2 roky. Chodím na individuální terapii, dohromady už 6 let. Taky rok chodím na skupinové terapie, byla jsem i hospitalizovaná v Bohnicích.


2. Co tě přimělo vyhledat odbornou pomoc?

Kompletní zhroucení, přestala jsem fungovat, měla jsem úzkosti ze všeho, jen jsem spala.


3. Jak ti terapie pomohla? Změnil se díky terapii tvůj život, tvoje fungování?

Pomohla mi hodně, ale je to dlouhá práce. Pomohla mi hlavně skupinová terapie. Můj život se změnil hlavně v tom, že už v sobě emoce tak nehromadím a dřív řeším svoje problémy. Také se tak nestydím za svoje emoce a myšlenky.


4. V jaké oblasti vnímáš největší posun?

Více rozumím sama sobě a svým emocím. Díky tomu vnímám velký posun v kvalitě mých vztahů. Také už si nepřijdu tolik vyčleněná ze společnosti.


5. Pokud jsi navštěvoval skupinovou terapii - Co ti dala skupina jako taková?

Pocit, že někam patřím. Tam jsem poprvé v životě uvěřila, že by mě někdo mohl přijímat, takovou jaká jsem. Dala mi pocit, že mám hodnotu jako člověk, naučila mě, že každý člověk má svoje silné a slabé stránky a že na situace se dá koukat z mnoha úhlů.


6. Co pro tebe bylo v terapii nejtěžší?

Přijmout, že nejsem oběť, že mám zodpovědnost za to co se mi v životě děje a můžu to ovlivnit. Hlavně se smířit s tím, jak dlouho jsem žila v té roli oběti.


7. Na co z terapie vzpomínáš v každodenním životě nejčastěji?

Na jednu větu. Mám Tě rád takovou, jaká jsi, a nechci Tě změnit. To byl pro mě fakt silný moment, uznala jsem, že možná nejsem celá špatně a že mě někdo může mít rád jen proto, že existuju.


8. Co bys vzkázal někomu, kdo nad terapií uvažuje, ale zatím žádnou nevyhledal?

Jděte do toho. Může to být na začátku děsivý, ale pozitivní dopady to může mít úplně pro každého. Nemyslím, že terapie jen pro duševně nemocné. Stejně jako k zubaři chodíme na prevenci, tak bych zavedla i preventivní terapii. :)